Když firmu převezme nový vlastník a vrcholové vedení odejde, výkon firmy po akvizici klesá. Ukázala to už studie 96 akvizic z let 1980–1984 – a od té doby to nikdo vážně nevyvrátil. Česká praxe poslední dny ukazuje stejný scénář: strategický investor přebírá podnik a během několika týdnů se mění generální i finanční ředitel.
Nový vlastník chce mít u kormidla své lidi a logika takového kroku je pochopitelná. Otázka ale zní, kolik z toho, co firma dosud uměla, odejde spolu s lidmi, kteří to znali.
Co říká výzkum o odchodech po akvizicích
Studie 96 akvizic z let 1980–1984 došla k jednoznačnému závěru: odchod vrcholových manažerů převzaté firmy poškozuje její výkon po akvizici. Nejde o novinku ani o módní tezi. Je to jedno z mála zjištění z oblasti fúzí a akvizic, které se v dalších pracích opakovaně potvrzuje.
Pro majitele, kteří firmu prodávají, i pro investory, kteří ji kupují, z toho plyne nepříjemná věc. Hodnota, za kterou se obchod uzavřel, často sedí v hlavách několika lidí. Pokud odejdou rychleji, než stihnou předat znalosti, platí kupující za něco, co už nedostane.
Co firma ztrácí s odcházejícím vedením
Nejviditelnější je ztráta vztahů se zákazníky a dodavateli. Často se za ní ale skrývá něco horšího: neformální znalost, kdo skutečně rozhoduje, které smlouvy mají nepsané výjimky nebo proč některý proces funguje jinak, než říká směrnice. Tohle se do předávacích protokolů nikdy nedostane.
Druhým rizikem je vakuum v prvních týdnech po změně. Tým čeká, co přinese nové vedení, klíčoví lidé zvažují, jestli v nové firmě zůstanou, a běžný provoz se zpomaluje. Právě v tomto období se přitom rozhoduje o všem důležitém: o rozpočtu, prioritách i o tom, kdo z týmu zůstane.
Roli hraje i způsob komunikace. Zaměstnanci i zákazníci potřebují slyšet jednoduchou zprávu: provoz pokračuje, odpovědné osoby jsou jmenovány a změny budou probíhat řízeně. Interim manažer, který není součástí starého ani nového mocenského střetu, tuto roli neutrálního stabilizátora zvládá přirozeněji než kdokoli zevnitř.
Jak interim manažer drží kontinuitu v prvních 100 dnech
V praxi BigInterim se s touto situací setkáváme opakovaně. Interim manažer nenahrazuje nový management a nemá ambici definovat strategii nového vlastníka. Jeho úkolem je udržet provoz, předat znalosti a poskytnout novému týmu čas na zorientování. Podle situace jde o interim CEO, který převezme operativní vedení po odcházejícím řediteli, nebo o interim CFO, který zajistí kontinuitu financí, reportingu a vztahů s bankami.
Dobře nastavený interim mandát má jasný začátek i konec. Prvních třicet dní patří stabilizaci a mapování toho, co firma skutečně potřebuje. Dalších šedesát dní předávání agend a budování nástupnického týmu. Na konci stojí řízený odchod interim manažera, nikoli další vakuum.
Důležité je začít včas. Interim řešení, které se domluví před podpisem transakce, je levnější a účinnější než krizové hašení po odchodu klíčových lidí. Majitel před prodejem by si proto měl položit jednoduchou otázku: kdo ve firmě drží znalosti, které nejsou nikde zapsané, a co se stane, pokud odejde?
Jste majitel před prodejem, manažer v cílové firmě, nebo investor? Napište, jak ve vaší situaci řešíte kontinuitu. Rád to proberu.
